neděle 14. září 2014

RWE Cyklomaraton tour OkoloOstravy

Na tento závod jezdím jen proto, že na kratší 35ti kilometrové trati mám kategorii Muži 19-23 let. Letos jsem chtěl vylepšit loňské patnácté místo právě z této kategorie.
Na startu se stavím cca do té čtvrté řady, ale hned na sjezdovce se začínám propadat. Oproti rokům minulým mi to do ní vůbec nejede. Dokonce musím deset metrů před vrcholem seskočit a zbytek vyběhnout, což se mi zde nestalo už pár let. Následující úsek k Mexiku je ve znamení sjíždění ztráty, bohužel si to musím většinou odšlapat sám, protože nikomu se moc nechce jet. Taky si to v lese mezi Mexikem a lázněmi odtrpím a musím si na chvíli odpočinout. Před koncem lesa mě dojíždí Tomáš z Napohodu bike teamu, který ale dneska nezávodí a chce to dnes pojmout jako trénink. To se mi hodí, protože Tomáš je na trochu jiné úrovni než já, a pokud dnes nepojede na max, zkusím se s ním držet. Sjíždíme směrem na Čavisov, přejezd přes hlavní cestu a za chvíli už lehce stoupáme na poli, kde je neskutečná výheň. Toma nechávám trochu odjet, jsem rád, že si jedu svoje, natož abych se musel držet něčího rychlejší tempa. V lesním sjezdu si však nějak ohýbám sedlo, nevím jak se mi to povedlo, každopádně teď musím jet na kole, jehož posed by vyhovoval čtyřprocentní menšině. Nemám u sebe klíč, kterým by se to dalo spravit a tak mě čeká necelých třicet kilometrů s tímto hendikepem. Po rovinkách a sjezdech do Zátiší to není až tak hrozné, peklo mě čeká ve stoupání na Pustou Polom. Na sedle se nedá pořádně sedět, šlapat ve stoje je taky blbost, tak trpím. Nevím jestli to je kvůli potížím se sedlem, nebo mám málo najeto, ale necítím se vůbec dobře. Vzpomínám na to, že v minulých letech mi to tady nedělalo moc problémy. Jsem rád, že se dokážu držet skupinky akorát tak na dohled a až jak se najede na asfalt, pomalu je sjíždím. Za Pustou Polomí už jedu s nimi, je nás asi šest, držím se vzadu, potřebuji si odpočinout a v tomhle dlouhém mírném klesání se to přímo nabízí. I tak šlapeme rychlostí hodně přes 40km/h. Tomáš nás s občasným vystřídáním dotáhne až na občerstvovačku, kde beru jen vodu a hned makám dále. Chvíli jedu osamocený, po chvíli se zase sjíždíme. Na rovinkách mám sílu tahat, do kopců však ztrácím a vždycky musím sjíždět. V kopci přes Zbyslavice jsem rád, že se ještě držím, skupina se trhá, zůstávám zhruba v jejím středu, přesto jsem doufal, že bych tady mohl zkusit poodjet. Rychlý průjezd následujícím lesem a dostáváme se do posledního stoupání k lázním Klimkovice. Zase jedeme pospolu, necítím se na to, že bych tady nastoupil, Tomáš začíná trochu odjíždět, což mě děsí, protože ostatní ve skupince pomalu odjíždějí za ním. Snažím se jet to svoje, držet si Toma na přijatelnou vzdálenost a najednou koukám, že jedu sám na čele skupiny s menším náskokem. Na kopci mi to ale dlouho nevydrží a zase se zařazuji abych se nechal trochu vytáhnout. Tempo se kousek před cílem stupňuje, každá vteřina na vydechnutí se může hodit. Na štěrk do lesa odbočuji ve skupině jako čtvrtý, jede se na maximum, mám strach z nějakého pádu, v takových rychlostech, kdy máte velkou kadenci šlapání i na nejtěžší převod je to tady hodně záludné, i když to je relativně široké. Taky se v mírné, ale uskákané zatáčce borcovi přede mnou rozskáče kolo, musí hodně zpomalit, brzdím taky a i když se nakonec před něj dostanu, ztrácím několik vteřin na první dva, které už nesjedu. Do posledního kilometru jsem na čele naší teď už jen asi čtyřčlenné skupiny a na chvíli se zase schovám. Jedu z posledního a chci trochu nabrat síly na finiš. Sjezd do půlky sjezdovky a těžké brzdy na velkých nerovnostech, aby jsme se srovnali na úzkou pěšinu v lese. Jsem třetí, máme ale malé rozestupy. Na můj vkus však biker, za kterým jedu, je moc opatrný, ale nemůžu ho předjet a ten první nám mírně odjíždí. Dostáváme se na posledních pár set metrů, kde beru obrovskou hlubokou kaluž a ztrácím tak kontakt. Teď už to bude jen o uhájení příčky. Nájezd na cílovou rovinku, soupeř za mnou nastupuje, dostává se vedle mě, spurtujeme sice o místo, které neznamená v žádné kategorii bednu, přesto do toho dáváme vše. Nechtěně ho lehce zavírám u bariéry, hned si to uvědomuji, chci to vybojovat v regulérním souboji a tak mu nechávám prostor. Přesto prohrávám o 4 desetiny sekundy a končím na 35.místě. V kategorii z toho je pak místo sedmé. Jsem spokojený, i přes zmíněné problémy jsem odjel většinu závodu ve skupině, o které jsem si nemyslel, že bych se v ní dokázal držet a parádně jsem si zazávodil.