čtvrtek 31. července 2014

Chlebovický krpál

Po loňském prvním ročníku jsem se i letos postavil na start tohoto krátkého, ale těžkého závodu. Tento závod má sice jen 1500 metrů na délku, ale zejména v jeho druhé polovině se musí nastoupat 200 výškových metrů na sjezdovku a jako třešnička na dortu je pak necelých 100 schodů na rozhlednu.
Kvůli termínovým kolizím s různými akcemi jsem se na závod vydal sám, ale krátce po prezenci jsem potkal několik svých známých zejména z Lysacupu, takže čekání na start příjemně ubíhalo. Na startu jsem se však cítil velmi v depresích, protože při rozbíhání jsem nedokázal uběhnout v celku ani 100 metrů.
Po odstartování však jako by ze mě všechno spadlo a běželo se mi velmi dobře. Na asfaltu se držím s Martinem Ryzím, který mi po náběhu do terénu lehce uteče, ale stále ho mám před sebou maximálně 10 metrů. Na sjezdovku nabíháme kousek od sebe, ale pomalu mi začíná utíkat. Já si přecházím postupně do chůze a pomalu se dotahuji na další soupeře přede mnou. Za každým se vždycky chvíli vytáhnu a pak jdu před něj. Na rozhledně mám náskok na dalšího za mnou více než jedno patro, tak už se nikam neženu a cíle dosahuji v čase 11:57. O minutu a čtvrt lepší než v loňském ročníku, což jsem za předstartovních podmínek v žádném případě nečekal. V celkovém pořadí to pak stačilo na 21. místo z 61.startujících. Ještě před vyhlášením jsem se šel společně s Martinem a Lysacupovou špičkou Radimem Kasalíkem a Víťou Otevřelem vykoupat v potoce. Na vyhlášení si pak Radim s Víťou došli pro ceny za umístění na bedně a já si ještě došel pro cenu v tombole. I když to tak před startem nevypadalo, nakonec z toho byl jeden z nejlepších závodů prozatímní sezony.

sobota 12. července 2014

Valašský hrb

Není moc času na psaní, a tak jeden kratší report z Akademického Mistrovství ČR v horském běhu. Ten se konal v rámci závodu Valašský hrb na trati s parametry 30km/900m. Oproti loňskému ročníku, kdy to byly bahenní lázně, letos byla trasa většinou na suchu avšak přibylo více spadlých stromů přes cestu.
Start bez problémů, rozbíhám to zhruba z poloviny startovního pole. Zhruba na pátém kilometru mě však bohužel zase začaly bolet kolena, následek nedoléčené Jesenické stovky a bolest mě doprovázela až do cíle. Nejhorší to bylo klasicky v sebězích, kdy jsem skoro nemohl běžet a byl jsem rád, že jdu. Přesto jsem v polovině trati na otáčce otáčel o 10 minut rychleji a doufal jsem, že bych se mohl přiblížit ke třem hodinám. Ve druhé polovině a zvláště pak v úseku od poslední občerstvovačky až do cíle mi ale začalo pomalu docházet a v běhu mě držely jenom energetické gely. Cílem jsem proběhl na 110. místě z necelých dvou set přihlášených lidí v čase 3:22.V rámci akademiků to pak stačilo na 18té místo.