LC- Ostravice 3v1

Další je na programu specialitka Lysacupu 3v1. Jedná se o klasický bodovaný výběh na Lysou, kde je možnost buď skončit, nebo pokračovat dolů k Hotelu Petr Bezruč a kolem korýtka znovu nahoru. Za ty čtyři roky, co se LC účastním mi tento vložený závod nevyšel ani jednou a tak letos podřizuji vše tomu, abych si konečně zaběhl celou trasu.

 Před startem mi k tomu všemu nějak nesedl banán, který je na hraně celou asfaltku až pod Butořanku. Na jejím konci jsem cítil, že se trápím více než je zdrávo. Pokud chci pokračovat i dolů z Lysé, nesmím se pouštět do žádných větších akcí, a nahoru se prostě nějak dostat. Výkon hodný ostudy končím v čase 1:07, chvíli vydýchám a běžím na severní sjezdovku.

 Dávám si za cíl se v seběhu dostat před Lucku Materovou, která je asi minutku napřed. To se mi daří už na sjezdovce a to se stihnu mezitím srazit se soupeřkou (omlouvám se za skopnutí :)). Povrch je překvapivě dobrý, i když je na zemi led, vlevo mezi stromky se dá najít běžecká stopa, která podrží. U studánky předbíhám skupinku asi čtyř lidí a jsem celkem překvapený jak mi to jde. Občas se ohlédnu za sebe a jediný, kdo se mě drží je Lucka. Ale i té za chvíli utíkám a do Hangu nabíhám osamocený. Tady se snažím jít opatrněji, každá chyba na volných kamenech se trestá. I tady to ale zvládám, avšak kousek před výběhem z lesa zakopávám o kořen. Už vidím, že letím bradou přímo na kámen, dokonce si stihnu pomyslet, že to bude celkem bolet. Nakonec nevím jak, ale povedlo se mi pravou nohu natáhnout před sebe tak, že si dám ukázkovou roznožku s propnutím kolena. Je to zřejmě menší bolest, než první verze s bradou, ale i tak kulhám až na parkoviště, kde se dostávám zpět do běhu a sebíhám na občerstvovačku. Tady po chvíli přibíhá i Lucka, počkám na ní a společně vybíháme do posledního výběhu. U Veličků jde ale poznat, že druhý kopec celkem bolí, a hlavně lituji toho, že jsem nevzal hůlky. Občas zastavím, ale nemám se o co opřít. Lucce se pomalu vzdálím, ale na asfaltové rovince mě dobíhá. V kopci ji ale zase utíkám a naposledy ji uvidím za sebou na Lukšinci. Těší mě, že jsem dokázal jedné z nejlepších triatlonistek u nás utéct, ale stálo mě to hodně sil. Snažím se opět rozběhnout, ale pohyb, který mě posouvá blíž k vrcholu už se během ani nazvat nedá. Stahuji další své soupeře, snažím se držet konstantní tempo, bolí to více než dost. Na větrech už nedokážu myslet na nic jiného než na vrchol. Tam se taky dostávám v čase 2:40 na 104. místě. První stovka pro mě i dál zůstává zakletá, ale s výkonem na vložené etapě jsem spokojený, dokonce jsem se na ní posunul o 15 míst vpřed a nebyl jsem nikým předběhnut. Poslední ostrý test před LH24 dopadl dobře.

Tohle hovoří za vše.

Lysacup - Silvestr+Mazák2

Silvestrovská etapa se každoročně běhá v maskách, a stejně jako loni jsem se na start postavil u hřiště v Ostravici v masce co "dům dal". Letos to měl být pirát, ale věřím, že to moc poznat nešlo. Na startu se vedle mě ale objevují takové perly jako Jan Žižka, skaut, terorista, banán, boxer a mnoho dalších. Pro mě ale nejlepší převlek je ten relativně nejjednodušší a to maska Ježíše.
Trochu netradičně už v 9 ráno Žižka zavelí Hrrr na ně a odstartuje tak třísethlavý dav vstříc Lysé. Běžím pomalu, není nikam se hnát, svou padesátou etapu si chci užít pořádně a na výsledek nehledím. První kopec se ještě dá běžet, ale začínám cítit váhu převleku. Přejdu do chůze, ale pořád si hlídám lidi okolo sebe. Vašek je pár metrů přede mnou, Verča se mě drží, v prvním seběhu jdu před ní, ale vím, že to je z mojí strany vše, co dnes předvedu. Na asfaltovém stoupání se trápím, Vašek mi utíká, Verča taky a spousta mých dalších soupeřů jde taky přede mně. Nevadí, s tím že dnes to nebude na výsledek jsem počítal. Pomalu doklušu na první ledový úsek na Albínovém náměstí, kde mě předbíhají Sikorky a pomalu se mi vzdalují. Druhý dech chytám zase až za Lukšincem, kde předbíhám Štěpána, který není ve formě a je to na jeho tváři opravdu vidět. Převlek boxera má velice reálný :). Na větrech ještě dotáhnu Sikorky, uteču jim a etapu zakončím v čase 1:18. Bohužel, jsem při běhu chytil nějakého démona, a tak jsem přinucen další etapu od Šance vynechat.

Na start se tedy stavím až na Mazáku po 10 dnech léčení a učení. Běh nebyl ani jeden. Stavím se na chvost startovního pole a jsem zvědav jak to půjde. Rozběh je pomalejší, postupně předbíhám soupeře a pod Butořankou jsem zhruba tam, kde bych měl být. Co mě překvapuje, je Vašek, který bojuje s Verčou o pár desítek metrů přede mnou. Já cítím, že vyléčený ještě nejsem, při pořádném nádechu jenom sípám a začínám se dusit, takže do toho bohužel nemůžu dát vše, abych Vaška stáhl, ale i tak se k němu pomalu přibližuji. Je mi jasné, že se trápí, a už si pomalu promýšlím, jak se ho nahoře zeptám na to, jak se mu běželo. Na staré červené značce jsem asi 20 metrů za ním, ale když začne led, podklouzne mi noha a padám. Říkám si, když už teda ležím, se zvedáním spěchat moc nebudu, tak pár vteřin poležím, pak se pomalu zvednu na nohy a pokračuji dále. Vašek se mi ale s přibývajícím ledem začíná vzdalovat a když vidím, že na něj už nemám, dochází mi motivace a síla. Už to jenom doklušu do cíle. Propadám se ještě o několik míst a etapu dokončuji na 215. místě.