Lysacup - Visaláje + Ostravice

Na sedmou etapu LC, která startovala na Visalájích, jsem se těšil. I když se cítím lépe v prudkých kopcích a Visalaje jsou svým profilem běžecké a relativně rovinaté, chtěl jsem zabojovat o čas pod hodinu. Bohužel obleva udělala své, a z první poloviny trasy bylo kluziště. Rozběhu jsem taky moc nedal, a tak už po pár stech metrech jsem cítil, že to není ono. Po náběhu na led se to ještě zhoršilo. Byl jsem rád, že dokážu pomalu jít a nespadnout, natož pak běžet. Kdo měl hřeby nebo nesmeky, vyhrál už na startu. Zkouším jít do hlubokého sněhu, ale i ten je dost zmrzlý a tak se propadám a než udělám další krok, stojí to více sil než běh v hlubokém prašanu. Vracím se zpět, ale než skončí led a začne sněhový podklad jsem úplně bez sil a nálady. Proto se rozhoduji, že do cíle už to dojdu. Pár kilometrů před cílem mi to ale nedá, a tak to ještě rozbíhám a pár svých soupeřů nechávám za sebou. Jsem rád, že se mi tenhle výsledek škrtne.

O týden později startujeme letošní první noční etapu a to z Ostravice, žel. přejezdu. Jestli nemám nějakou trasu na Lysou rád, pak je to tahle. Dlouhý prudký asfalt, potom přes Butořanku a okolo Lukšince nahoru. Podle předstartovních informací má být polovina asfaltového úseku pod ledem, a tak se každý na tuto situaci připravuje jinak. Já to risknu bez nesmeků, horší jak minulý týden to být nemůže, ostatní mají nesmeky v ruce s odhodláním je nasadit až přijde jejich chvíle. Většina má na nohou obuté boty s hřeby, které se na tyto podmínky jeví jako nejlepší možnost a kdo je nemá, tak si je aspoň podomácku za pomocí šroubu a staré základové desky z počítače vyrobí. Ano, i takoví běhají Lysacup. 

O půl páté odpoledne tedy startujeme a už od začátku se mi běží překvapivě dobře. Vím co mě čeká, takže se snažím nevšímat těch okolo mě, a běžím si svoje. Pod trafem to začíná nést svoje ovoce a začínám se lehce dostávat dopředu. Za chvíli se na cestě začínají objevovat ledové plotny a k tomu dobíhám Tomáše Sikoru. Říká mi o tom, že mu padá ten jeden nesmek co má, ale nevypadá, že by se nějak hodně trápil. To já musím na jednom úseku úplně zastavit, abych mohl přejít přes cestu, která je pokrytá ledem. Jinak je to většinou lehce roztáté a dá se najít běžecká stopa. Do lesa pod Butořankou nabíhám před Tomem a dokonce necháváme za zády Tamaru, několika násobnou vítězku ženské kategorie, která se očividně dnes trápí. V lese se snažím držet tempo, otáčím se na Tomáše, jestli nechce pustit. Prý nechce. Dobře, beru si to k srdci a protože vím, že nesmek má na pravé noze, snažím se ho tahat stopou tak, aby tou levou běžel po ledu. Na louce u chat mě ale předbíhá a utíká mi. Bylo mi jasné, že až do teď si se mnou hrál a poznávám že nemám šanci. Přesto se mi ještě povede se dostat těsně za něj, ale jak mě uvidí, už mi utíká nadobro. Mně se sice běží naprosto luxusně, ale stíhat ho není v mých silách. Střídám chůzi s během, cítím se dobře. Na větrech se objevuje had z čelovek, vinoucí se až na vrchol a to mi dodá síly. Běžím ve skupině, občas někoho předběhnu já, občas někdo mě. V poslední zatáčce dostávám povzbuzení od Licháče (loňského celkového vítěze), teda doufám že to byl on, v té tmě jsem to usoudil podle hlasu a barvě oblečení. Dostanu se ještě před jednoho soupeře a do cíle dobíhám v čase 1:05 na 164. místě z necelých 270 účastníků. Tak dobře už se mi dlouho neběželo. Po několika protrápených etapách tenhle výsledek přišel vhod.

Lysacup- Rajská bouda + Bezruč

Je konec kraťasům a suchému běžeckému povrchu. K páté etapě Lyscupu jsme již přijížděli obklopeni bílou krajinou a na vrcholku Lysé na nás čekalo více jak čtyřicet čísel sněhu. Ať se to někomu líbí, nebo ne, teď začne ten správný Lysacup ve vychozeném chodníčku, kdy se více než kdy jindy pořádně rozmyslíte, zda budete předbíhat v hlubokém sněhu, nebo ještě chvíli počkáte. Rajskou mám rád, ale před startem jsem se necítil úplně nejlépe. Bolelo mě koleno po seběhu z Lysé a díky sněhu jsem měl letos poprvé při závodech dlouhé kalhoty. Na ty jsem si nikdy pořádně nezvykl, v tepech vždycky řeším vše co mi vadí, a stažené lýtka jsou jako první na řadě. Proto zkouším před startem dát Shlehu, co to při relativně krátké zátěží udělá.
Startujeme po asfaltu a asi po kilometru se povrch mění na sníh. Kousek před korýtkem mě dobíhá Vašek, stihnu mu říct, že mám dnes nějaké neklidné střeva a utíká mi dále. Za chvíli se svým problémem svěřuji Verči, kterou dobíhám pod Veličky, ale ta se mi jenom směje. Nezbývá mi nic jiného, než se s tím poprat sám, snad to nebude tak zlé. V první pořádné stojce nad Veličky se dívám, koho mám okolo sebe. Tomáš Sikora je asi 10 lidí přede mnou, právě mě předběhl další týmový kolega Honza, za mnou je Lucka Materová, kolega Filip a samozřejmě Verča. Karty jsou rozdány velice zajímavě. Ve stoupání k rozcestníku Pod Lukšincem se trochu trápím na ledu a předbíhá mě Lucka. Na rovince to chci rozběhnout, ale nejde to. Je mi na zvracení. Musím zastavit a pustit před sebe soupeře. Mezi nimi i Filipa. Zkouším se znovu zařadit, ale prostě to nejde. Znova pouštím a až po chvíli se trochu seberu a dokážu se udržet skupinky. U Lukšince vidím Lucku s Filipem ve skupince asi 150 metrů vepředu. Na takovém kousku jsem toho času ztratil více než dost. Za chvíli si všímám i Verči pár metrů za mnou. Nemám sílu ji nějak utíkat, dneska jsem úplně nahraný. Tak nějak se dostanu na větry a v mlze si všímám Lucky, že jí nějak doháním. Pomalu se k ní přibližuji, ale už jí nestihnu předběhnout. Dobíhám na 199. místě těsně za ní. Aspoň, že jsem si o 2 minuty vylepšil osobák (ze sucha) a čas jsem stlačil pod hodinu. 59:54. Nemůžu si moc stěžovat, trápil jsem se tak, že jsem mohl být poslední ze 317 závodníků. Prostě, kde nic není, tam ani Shleha nepomůže.

Další je na programu letošní novinka. Časovka od Bezruče. Startuje se ve čtvrtminutových intervalech. Půl minuty přede mnou vybíhá Honza, po něm Verča a pak přicházím na řadu já. Snažím se nepřepálit, za chvíli dobíhám i Honzu, a jsem kousek za Verčou. Hlídám si jí, v hangu jí snad předběhnu. Jenomže tam se mi začíná pomalu vzdalovat. Za chvíli se zpět dere Honza, pouštím ho a držím se kousek za ním. Za námi je taky Wonder. S tím se dostávám na vrchol hangu a společně to rozbíháme. Tyhle přechody mi ale vůbec nejdou, takže ho nechávám běžet pár metrů vepředu. V polovině trasy vidím, že Verča už je daleko, dneska mě letos poprvé porazí (gratuluji). Já už se soustředím jen na dokončení. Pod Malchorem mě doběhl Ruda z VZS, pouštím ho a chytám se za něj. Chvíli se s ním dá běžet. Na rozcestí v sedle ale koukám, že Verča už je na začátku sjezdovky. Tak hodně že mi uteče, jsem ale nečekal. Sjezdovka je v mém případě poslední snaha něco stáhnout. Do cíle pak dobíhám v čase 45:37 na 182. místě z 295. závodníků. Dnešní výkon má pro mě hodně hořkou chuť hlavně díky "šavli", kterou jsem pár minut po dokončení hodil. Nevím z čeho. :D Opět osobák, tentokrát o necelé tři minuty.