LC- Ostravice 3v1

Další je na programu specialitka Lysacupu 3v1. Jedná se o klasický bodovaný výběh na Lysou, kde je možnost buď skončit, nebo pokračovat dolů k Hotelu Petr Bezruč a kolem korýtka znovu nahoru. Za ty čtyři roky, co se LC účastním mi tento vložený závod nevyšel ani jednou a tak letos podřizuji vše tomu, abych si konečně zaběhl celou trasu.

 Před startem mi k tomu všemu nějak nesedl banán, který je na hraně celou asfaltku až pod Butořanku. Na jejím konci jsem cítil, že se trápím více než je zdrávo. Pokud chci pokračovat i dolů z Lysé, nesmím se pouštět do žádných větších akcí, a nahoru se prostě nějak dostat. Výkon hodný ostudy končím v čase 1:07, chvíli vydýchám a běžím na severní sjezdovku.

 Dávám si za cíl se v seběhu dostat před Lucku Materovou, která je asi minutku napřed. To se mi daří už na sjezdovce a to se stihnu mezitím srazit se soupeřkou (omlouvám se za skopnutí :)). Povrch je překvapivě dobrý, i když je na zemi led, vlevo mezi stromky se dá najít běžecká stopa, která podrží. U studánky předbíhám skupinku asi čtyř lidí a jsem celkem překvapený jak mi to jde. Občas se ohlédnu za sebe a jediný, kdo se mě drží je Lucka. Ale i té za chvíli utíkám a do Hangu nabíhám osamocený. Tady se snažím jít opatrněji, každá chyba na volných kamenech se trestá. I tady to ale zvládám, avšak kousek před výběhem z lesa zakopávám o kořen. Už vidím, že letím bradou přímo na kámen, dokonce si stihnu pomyslet, že to bude celkem bolet. Nakonec nevím jak, ale povedlo se mi pravou nohu natáhnout před sebe tak, že si dám ukázkovou roznožku s propnutím kolena. Je to zřejmě menší bolest, než první verze s bradou, ale i tak kulhám až na parkoviště, kde se dostávám zpět do běhu a sebíhám na občerstvovačku. Tady po chvíli přibíhá i Lucka, počkám na ní a společně vybíháme do posledního výběhu. U Veličků jde ale poznat, že druhý kopec celkem bolí, a hlavně lituji toho, že jsem nevzal hůlky. Občas zastavím, ale nemám se o co opřít. Lucce se pomalu vzdálím, ale na asfaltové rovince mě dobíhá. V kopci ji ale zase utíkám a naposledy ji uvidím za sebou na Lukšinci. Těší mě, že jsem dokázal jedné z nejlepších triatlonistek u nás utéct, ale stálo mě to hodně sil. Snažím se opět rozběhnout, ale pohyb, který mě posouvá blíž k vrcholu už se během ani nazvat nedá. Stahuji další své soupeře, snažím se držet konstantní tempo, bolí to více než dost. Na větrech už nedokážu myslet na nic jiného než na vrchol. Tam se taky dostávám v čase 2:40 na 104. místě. První stovka pro mě i dál zůstává zakletá, ale s výkonem na vložené etapě jsem spokojený, dokonce jsem se na ní posunul o 15 míst vpřed a nebyl jsem nikým předběhnut. Poslední ostrý test před LH24 dopadl dobře.

Tohle hovoří za vše.