Lysacup - Silvestr+Mazák2

Silvestrovská etapa se každoročně běhá v maskách, a stejně jako loni jsem se na start postavil u hřiště v Ostravici v masce co "dům dal". Letos to měl být pirát, ale věřím, že to moc poznat nešlo. Na startu se vedle mě ale objevují takové perly jako Jan Žižka, skaut, terorista, banán, boxer a mnoho dalších. Pro mě ale nejlepší převlek je ten relativně nejjednodušší a to maska Ježíše.
Trochu netradičně už v 9 ráno Žižka zavelí Hrrr na ně a odstartuje tak třísethlavý dav vstříc Lysé. Běžím pomalu, není nikam se hnát, svou padesátou etapu si chci užít pořádně a na výsledek nehledím. První kopec se ještě dá běžet, ale začínám cítit váhu převleku. Přejdu do chůze, ale pořád si hlídám lidi okolo sebe. Vašek je pár metrů přede mnou, Verča se mě drží, v prvním seběhu jdu před ní, ale vím, že to je z mojí strany vše, co dnes předvedu. Na asfaltovém stoupání se trápím, Vašek mi utíká, Verča taky a spousta mých dalších soupeřů jde taky přede mně. Nevadí, s tím že dnes to nebude na výsledek jsem počítal. Pomalu doklušu na první ledový úsek na Albínovém náměstí, kde mě předbíhají Sikorky a pomalu se mi vzdalují. Druhý dech chytám zase až za Lukšincem, kde předbíhám Štěpána, který není ve formě a je to na jeho tváři opravdu vidět. Převlek boxera má velice reálný :). Na větrech ještě dotáhnu Sikorky, uteču jim a etapu zakončím v čase 1:18. Bohužel, jsem při běhu chytil nějakého démona, a tak jsem přinucen další etapu od Šance vynechat.

Na start se tedy stavím až na Mazáku po 10 dnech léčení a učení. Běh nebyl ani jeden. Stavím se na chvost startovního pole a jsem zvědav jak to půjde. Rozběh je pomalejší, postupně předbíhám soupeře a pod Butořankou jsem zhruba tam, kde bych měl být. Co mě překvapuje, je Vašek, který bojuje s Verčou o pár desítek metrů přede mnou. Já cítím, že vyléčený ještě nejsem, při pořádném nádechu jenom sípám a začínám se dusit, takže do toho bohužel nemůžu dát vše, abych Vaška stáhl, ale i tak se k němu pomalu přibližuji. Je mi jasné, že se trápí, a už si pomalu promýšlím, jak se ho nahoře zeptám na to, jak se mu běželo. Na staré červené značce jsem asi 20 metrů za ním, ale když začne led, podklouzne mi noha a padám. Říkám si, když už teda ležím, se zvedáním spěchat moc nebudu, tak pár vteřin poležím, pak se pomalu zvednu na nohy a pokračuji dále. Vašek se mi ale s přibývajícím ledem začíná vzdalovat a když vidím, že na něj už nemám, dochází mi motivace a síla. Už to jenom doklušu do cíle. Propadám se ještě o několik míst a etapu dokončuji na 215. místě.