Plesenská stezka + RunHill Tour

Vzhledem k nedostatku času napíši tyto dva závody do jednoho reportu. Do Plesné se mi moc nechtělo, na kole jsem neseděl od Žáby, ale když už jsem kvůli nemoci vynechal Petřvaldské Ohubu, tu sezonu jsem musel zakončit jinak, než protrápeným Žabákem.
Takže jsem v sobotu ráno vyrazil v mínusových teplotách na kole na závody. Po cestě jsem měl sraz s Vaškem a na prezentaci dojíždíme tak akorát zhruba 40 minut před startem. Začíná se oteplovat, takže shazujeme vrstvy, pokecáme se známými a přesouváme se na start, vzdálený asi jeden kilometr od centra závodu. Po cestě si říkáme, že je docela zima, že jsme snad měli nechat nějaké to oblečení na sobě, ale já jsem líný se vracet, takže jedeme dál na start. Tady se zařadíme do startovního pole a za chvíli startujem. Snažím se jet na pohodu, ani ten první kopec nějak nehrotím. Na jeho konci předjíždím Karla z Napohodu bike teamu, a už vjíždím do prvního singlu na trati. Bez nefunkční vidle to nějak projedu abych moc neztratil a po rychlých asfaltech dojíždíme až k železničnímu přejezdu, kde však zrovna projíždí vlak. Naštěstí nejsem tak blízko abych musel zastavit, jenom zpomaluji, ale i tak tam nějaká ta ztráta je. Okolo řeky Opavy jedeme až do Dobroslavic, kde je první pořádný kopec. Tady už jede každý za sebe. Jedeme ve skupince, moc se předjíždět nedá, což je škoda, protože by se mi to hodilo. Asi v polovině si ale najdu skulinku, a borce přede mnou předjedu. Nahoře se otáčím, a hle, kousek za mnou je Karel. Dole jsem ho nikde neviděl, a myslím, že jsem se moc neflákal v kopci, takže musel pěkně zamakat. Snaží se mně předjet, ale stojí tam s kamerou Rejža, jeho kolega z Napohodu, tak se chci trochu předvést a zrychluji. Vjíždíme spolu na asfaltový úsek, kde si musím trochu odpočinout, takže se nechám vyvézt. Když se trochu vzpamatuji, jdu před Karla, abych ho taky na chvíli vytáhl, ale už přichází sjezd, kde mu to moc nepomůže. Po chvíli se zase dostane přede mně, a kousek mi poodjede.

V lesním stoupání se mu povede předjet skupinku asi pěti lidí, já ale zůstávám za nimi. Je mi jasné že tohle už nedoženu, takže ho nechávám odjet. Svým tempem se dostanu až do Plesné, kde necelý kilometr před cílem ho opět zahlídnu před sebou. A mnohem blíž, než když jsem ho viděl před chvíli na louce, kde měl zhruba necelou minutku náskok. Ale nejdu po něm, kdybych ho předjel, beztak by mi ztuhly nohy a udělalo by to víc škody než užitku. Jedu si to svoje a uvidím. V kopci před cílem se mu ale přibližuji, říkám si co kdyby, a už to vsázím na jednu kartu. Taková šance už zase znova nebude. Zrychluji, jsem kousek za ním, a najednou se před námi objevuje i Tomáš, taktéž jeden z těch co jezdí Napohodu, jak běží vedle kola. Koukám mu na kola, jestli nemá defekt, ale nezdá se mi. Pak si všimnu nějak divně zamotaného řetězu okolo kliky. Karel u něj zpomaluje, a já se v poslední zatáčce trochu drze protáhnu mezi nimi. Prostě jsem musel. Být ve výsledcích před nimi byl můj sen. :D Tomáš vysvětluje co se stalo, prý mu spadl řetěz a než si toho všiml stačil šlápnout. Takže poslední cca kilometr tlačil. Vašek dojel minutku a něco před námi, takže dobrý. Celkově jsem 78. z 180 závodníků. Časově stejně jako loni. Jsem spokojen.

Hned další den jsem jel s Fidem, jeho kámošem Michalem a Barčou na předprolog Lysacupu. Běh od Ráztoky na Pustevny a Radegast. Na startu nás nervózně postává 105 běžců, já hned po odstartování zaujímám pozici někde v polovině. Asfalt je ale na mě moc dlouhý a ke konci i dost prudký, takže se propadám. Odbočujeme doleva a konečně do pořádného kopce. Přecházím v chůzi, rukama se opírám o stehna a protahuji krok. Takhle jdu až nahoru. Předbíhám asi 5 lidí, a nahoře se dostávám i před Lucku Odehnalovou a jsem pár metrů za Fidem. Na Pustevnách se rozbíhám, ale ten přechod do běhu byl asi moc rychlý, nějak mi to nesedlo, a už hledám místo, které bych mohl "pokřtít" tak jak to na běžeckých závodech umím :D. Naštěstí to byl jen chvilkový pocit, ale radši si na téhle rovnice zpomalím. Fido mi ale dost utíká, Lucka taky a ještě asi dva další mě taky předbíhají. Okolo vyhlídky, už je to zase do kopce, takže jdu opět do chůze, otáčím se za sebe, a nikoho nevidím. To už bych mohl udržet a vklidu doběhnout. Je to po hřebeni, pomalu dobíhám ještě závodníka přede mnou, na mě se ale také někdo dotahuje. Je sice ještě daleko, ale já už si nepamatuji, jak daleko ta socha a tedy i cíl je. Zrychluji, předbíhám toho soupeře a už vidím sochu a pod ní i cíl. Pípnu si čip v čase 36 minut na 66. místě. Vydýchám a jdu naproti Barči, která je ale hodně rychlá, takže ani moc daleko nedojdu a už dobíhá. Nakonec na 72. místě. Ještě u cíle prohodíme pár slov, ale je mi zima, takže po chvíli scházíme zpět k autu. Nakonec parádní závod a příležitost otestovat formu před nadcházejícím Lysacupem.

A ač jsem to neměl v plánu, před pár dny mě Vašek oslovil, jestli s ním nechci jít 5 Beskydkých vrcholů, že se mu zranil parťák. No vůbec nevím, jak jsem na to mohl kývnout, ale s někým, kdo byl na B7 o 5 hodin rychlejší se zítra postavím na start asi největšího extrému v Beskydech. Tak doufám, že mě tam Vašek ani zhruba 120ti kilometrová trasa nezabijí a já budu moct pokračovat v psaní blogu. Věřím, že po 5BV bude co psát.