Prezence ráno probíhá bez problémů a já jsem ještě domluven, že se stavím k Vaškovi nechat si u něj věci a doladit poslední detaily na kole. Od něj vyjíždíme asi půl hodinky před startem. Ještě stíháme projet cílovou pasáž v Běláku, a už míříme na start, který je na stadionu v Zábřehu. Ještě chvilkový pokec se známými, a už se jdeme zařadit do startovního koridoru. Vypadá to asi na polovinu ze zhruba 150 členného pole. Ještě s Vaškem dáme pár rad ohledně trati klukům z Napohodu bike teamu, kteří trasu neznají, na rozdíl od nás,
kteří by jsme ji mohli jet skoro poslepu. :) A už vyrážíme vstříc nástrahám 50ti kilometrové trati.
Začátek vede po hlavním tahu ze Zábřehu do Bělé přes Výškovice a bohužel už tady dělám první větší chybu. Pozdě zareaguji na nástup první asi 40 členné skupinky, která pomalu začíná odjíždět. Snažíme se ji ještě sjet, ale daří se to pouze Vaškovi. A s Vorlem a Rejžou z Napohodu se taky dlouho neudržíme pohromadě, takže celé to táhle stoupání šlapu sám. Jet ale přes čtyřicet do kopce sám se nemusí na začátku závodu vyplatit, takže mi nezbývá než zpomalit a nechat se pohltit další skupinou. Před Krmelínem se začíná trhat skupinka pár lidí, ale je mi jasné že se dlouho neudrží. Ale i tak zkouším nastoupit a roztrhat to trochu na asfaltové rovince okolo kasáren. Chytá se asi pět lidí, a spolu odjíždíme. Jenže na prvním singlu se to trochu ucpává, takže zase jedeme pospolu. Sjezd do Proskovic je rychlejší než jsem čekal, ale dá se udržet.
Na rovinkách před Košatkou jedu sám s Pavlínou Maráčkovou, která bojuje v kategorii Elite. Společně se vyvážíme a stahujeme pár lidí. V terénu před první občerstvovací stanicí, si ale musí někdo přede mnou šlápnout v kopci. Borci mezi námi stihnou ještě zareagovat a buď to pustí mimo trasu do lesa, a nebo si šlápnou jednou nohou taky. Já ale jsem zrovna pod kopcem, takže musím sesednout a vyběhnout si ho. Docela ztráta, ale říkám si že na občerstvení je sjedu. Ale už když jsem k němu přijížděl, vidím že nikdo nestaví a všichni berou kelímky do ruky. Musím taky. Nijak mi to nevadí, cítím se dobře, ale znamená to, že asfalt do mírného kopce před Petřvaldem opět jedu sám. Jestli jsme s Vaškem něco klukům od Napohodu před startem tvrdili, pak to, že tenhle úsek nesmíte jet sami. No a teď jsem to já, kdo se tady ocitá úplně sám. Ohlížím se za sebe, jestli by se tam nikdo nenašel, na koho bych mohl počkat, ale nikdo tam není. A nějakých 50 metrů přede mnou jede skupinka. Pomalu je sjíždím, ale když se začne cesta srovnávat a trochu i klesat už se nechytám. Nezbývá než teda šlapat proti větru bez pomoci. Okolo Lubiny už to jde, je to tady kryté stromy, takže jízda v balíku už nemá takovou výhodu. Sjet část té skupiny se mi povedlo při výjezdu na hráz. V lesích do Trnávky se trochu trápím, takže většinou jsem předjížděn, než abych předjížděl já, ale nic hrozného. Udržuji konstantní tempo až do Staré Vsi, kde jsem předjet skupinkou, která mě stíhala už od druhé občerstvovačky v Brušperku. Průjezd Černým lesem zvládám bez ztráty kytičky, a už přichází pasáž se singlem v Bělé. Na jeho konci jsem docela zděšen, když se přede mnou objevují na kolech nějaké
malé děcka. Říkám si, to není možné, že jsem je sjel až teď, ale naštěstí to jsou účastníci krátké trasy. Uf.
Poslední vážnější kopec přes Bělou jedu ve stoje a už se pomalu blížím k poslední pasáži v Bělském lese. Trasa maratonu vede po části trasy včerejšího XC, takže si jí pořádně užívám, moc neblbnu a nikam se moc neženu. Na závěr se ještě projíždí bikroska, kde předjíždím dva soupeře a už jsem v cíli.
Hledám Vaška se kterým si podávám ruce a sdělujeme si nejčerstvější zážitky. Po chvíli jdu i za Vorlem, který mi říká, že Rejža je ještě někde na trati. Já ho ale nepředjížděl. Za chvíli dorazí do cíle s tím, že zabloudil v Petřvaldu a pár km si najel.Věděl jsem, že to bude hodně rychlé, ale až takový letecký den, s tím jsem moc nepočítal. Nakonec čas okolo 2 hodin, takže super. S umístěním už to tak slavné není. Dojel jsem tam, kde jsem začal. Tedy polovina pole.
Výsledky
Žádné komentáře:
Okomentovat